Je to tu, jak jsem slíbila!

Po dvou týdnech dodržování jídelníčku od Martina se hlásím s prvními dojmy, pocity, tipy, a nějakou tou fotečkou.

Je to náročné, nebudeme si nic nalhávat. Hlavně pro lidi, se slabou vůlí, jako jsem třeba já. Mám opravdu mizernou vůli. Už jsem vyzkoušela nespočet různých diet, doporučení, osvědčených postupů… vždy to ztroskotalo na mojí nedůslednosti. Maximálně měsíc. Potom jsem ujela, už nenajela zpátky, a hledala něco nového, zázračného, co vyřeší můj problém ideálně hned. Začarovaný kruh.

Jediné, co jsem nikdy nezkusila, bylo vyhledání výživového poradce, který by mě vedl, kontroloval, radil. Říkala jsem si, že to nepotřebuji. Stačí přece, když budu vědět, co mám jíst. Ale nikdy to nefungovalo, a tak, když jsem narazila na Martinovy stránky, řekla jsem si, že to zkusím.

Týden číslo 1

Jako vždy na začátku, jsem poměrně silně motivovaná. Tentokrát už to chci dokázat, dostat se na vysněnou váhu, nezadýchávat se do schodů a běhat po horách jako kamzík!

Je fajn mít nějakou svoji vnitřní motivaci. Ale stejně… Celé dny mě drželo akorát vědomí, že v neděli budu Martinovi podávat zprávu a přece mu sakra neřeknu, že hned v prvním týdnu jsem sežrala celou čokoládu jenom proto, že jsem ji dostala v práci! Nerada se dělím o jídlo. Možná to znáte… klidně si vezmi kus kuřete, ale ta kůžička a stehno jsou moje! Nebo jasně, nabídni si… ale počkej, tuhle oříškovou ne, vem si tu vedle! A nebo prostě ne… žádnou čokoládu nemám… Ne, nikdy to takhle neřeknu, to křičívají moje zvrácené myšlenky. A víte co? Tentokrát jsem celou tu čokoládu nalámala na kousíčky a se zatnutými zuby ji porozdávala. Byla jsem na sebe fakt hrdá!

Další těžkostí, kterou bylo nutné překonat, jsou bezesporu obědy s kolegy v práci. Za ten poslední rok jsme si všichni odvykli chodit společně do restaurací. Všichni si nosili jídlo v krabičkách, ať už z domova nebo z restaurace. A všichni to nesnášeli. Já jsem tak trochu nudná a nespolečensky introvertní, takže mi to vlastně vyhovovalo, sníst si oběd u počítače, a ještě k tomu vytvářet nějaké hodnoty. Když se minulý týden otevřely restaurace, nadřízený zavelel tak jdem! a já dál zůstávala sedět, mumlajíc, že mám oběd z domova. Nechápavé reakce tak si to sněz doma a teď pojď s náma, se mi nevyhnuly. Ale i to jsem ustála a svůj krabičkový oběd obhájila!

A v sobotu nejtěžší zkouška, oběd u rodičů. Už dopředu jsem si raději objednala grilovaný hermelín a zeleninový salát. Moje maminka objednávky dopředu přijímá, takže jsem se na oběd docela těšila. Co by se mohlo pokazit, říkala jsem si. První otázka přišla od taťky. Žádné jak se máš, nebo jak se daří v práci, ale prý jestli si nedám hořickou trubičku. S díky odmítám, že to teď nejím. Jak jako nejíš? To už zase dietuješ? A nedáš si aspoň koláč, než budeme obědvat? Ne, děkuju… Taky máme čerstvě upečený houstičky. Já je pekla. Přidává se mamka. Fakt aspoň neochutnáš? S medem a máslem jsou naprosto úžasný! Toliko tedy k mému nadšení z toho, že bude zdravý oběd. Houstičky jsem si vzala alespoň s sebou, jenom si na ně doma dala šunku a sýr, už podle jídelníčku. Mamce jsem mohla s čistým svědomím dát vědět, že houstičky jsou vážně skvělý. A Martinovi jsem v neděli přiznala jediné uklouznutí za týden, a to domácí pšeničnou housku od maminky. Měl pro mě pochopení!

Ranní ovesná kaše

Týden číslo 2

Postupně se učím odmítání obědů a různých laskomin v práci a myslím, že už mi to jde docela přesvědčivě. Řešíme vánoční dárky pro firmu a na ochutnávání tu máme spoustu čokolády. Už mám naučenou automatickou odpověď děkuji, nechci, a prochází mi to. K rodičům se tenhle týden nechystám, takže se musím popasovat jenom sama se sebou. Zvykla jsem si vařit jednou za dva dny. Dělám vždycky čtyři porce, dvě pro mě, dvě pro manžela. Svačiny se snažím dělat v týdnu co nejjednodušší, abych jejich přípravu zvládla ráno. Ve variantách jídelníčku už se celkem orientuji, některé verze si i pamatuji, takže to je o to jednodušší.

Celkově se cítím líp a mám ze sebe dobrý pocit. Ujela jsem zase jenom jednou – nedostatek spánku, práce, a do toho zkouškové, si vybírá svoji daň a ze stresu z poslední zkoušky jsem si vzala trochu víc hořké čokolády, než bych měla. Ale vím, že to bylo jenom teď, a že příští týden to napravím. Vyzkoušela jsem nějaké nové recepty a o víkendu pekla. Kefírová bábovka z jídelníčku je naprostá pecka! Zvlášť, když se do ní přidá kokosový protein, který dodá chuť a dokonalou vůni.

Kefírová bábovka s kokosovým proteinem

Změna po dvou týdnech

A moje tipy a doporučení na závěr? Určitě zkuste kokosový protein a jahodovou marmeládu. Protein chutná jako rafaelo a na dochucení bábovek nebo lívanců je to bomba! A marmeláda je prostě bezkonkurenční třeba do jogurtů nebo jako náhrada za jahody v jídelníčku.

S mojí cestou se přihlásím zase za měsíc, příští týden si dáme nějaké recepty! Tak mi držte palce a na Facebooku se pochlubte, co jste za dva týdny zvládli a překonali vy?

Share

Post comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Go top